Review: REJ ve Stavovském divadle

Začátkem listopadu odehrál soubor činohry Národního divadla premiérový titul Rej na půdě Stavovského divadla. 2. 11. jsme měli možnost zhlédnout předpremiéru tohoto představení v režii Francouze Arthura Nauzyciela. Jak se původně kontroverznímu dílu z pera Arthura Schnitzlera povede obstát ve 21. století?

Rej má za sebou dramatickou historii. Rakouský autor s židovskými kořeny jej nejprve napsal do šuplíku a následně ho sdílel jen s vymezeným kruhem blízkých přátel. Po nátlaku z jejich strany hra nakonec byla publikována, což ale způsobilo nemalé fiasko. Dlouho se čekalo na její uvedení na divadelních prknech a i po pár desítkách let byla označována za hanebnost a pornografii. Čím bylo dílo rakouského lékaře s úctyhodným literárním nadáním tak kontroverzní?

Hra se věnuje tématu intimních vztahů, konkrétně cizoložstvím a sexem obecně. Nicméně jak ukazuje současné uvedení ve Stavovském divadle, sex může být pouze nástrojem pro objevování mezilidských vztahů. Jedná se totiž primárně o konverzační hru. Její napadání pro oplzlosti není na místě a můžeme být rádi, že se takto úzkoprse na divadlo v dnešní době nenahlíží. Sex je zde šikovně transformován v jakýsi rituální tanec, který se opakuje v průběhu hry a mění s tím, jak se do něj zapojují další a další postavy.

Autorům představení se povedlo na scéně vytvořit snovou atmosféru. Postavy přiváží historická dvounápravová tramvaj podobná těm, které můžeme občas potkat i v Praze. Zaujmou kostýmy Marka Cpina a také zvukový design Xaviera Jacquota. Představení je napsáno pro deset herců a v této podobě jej francouzský režisér také zinscenoval. Jediným rozdílem oproti původnímu záměru bylo to, že Petr Vančura, který představení běžně otevírá, při našem uvedení v divadle chyběl. Jako hlas shůry jej zastoupil David Matásek a obě hrdinky, se kterými se postava Vojáka setkává, odehrály představení s imaginárním partnerem. Na kvalitu představení to rozhodně nemělo vliv.

V dalších chvílích postupně přichází i ostatní postavy, každá vždy rovnou do svého dialogu dvou postav z různých sociálních skupin, které bychom v Rakousku na přelomu devatenáctého a dvacátého století našli: herečka, básník, šlapka a další mají různé motivace a strategie, jak během diskuze o velmi přítomném sexu docílit svého. Je opravdu zajímavé sledovat, jak se podařilo vystihnout jednotlivé charaktery a jejich odlišné interakce. Zde stojí za zmínku pochválit excelentní překlad Pavla Novotného, bez kterého by tato konverzační a tedy zásadní stránka hry nefungovala.

Herce není na místě srovnávat, všichni odvádí excelentní výkon na jevišti. Kromě herců v angažmá, které dobře známe z jiných představení, tedy stojí za zmínku účast Gabriely Mikulkové jako host v roli Herečky. Představení má podstatně dlouhou stopáž, asi 2 hodiny a 15 minut bez přestávky. Je dobré s tímto řešením počítat. Jeho rozdělení na poloviny by atmosféru snu rozbilo.

Kdo se zaposlouchá do obsahu jednotlivých tvrzení však do říše snů nezapluje a bude zvědav, které postavě se v začarovaném kruhu bude dařit nejlépe dosáhnout svého. Je skvělé, že dramaturgie Národního divadla přinesla do Prahy i takto náročný dramatický kus, a pevně doufáme, že jim za to diváci poděkují vysokou návštěvností.

Fotky jsou z webu Národního divadla, autor Petr Neubert.